Tajný náčelník

Nečekaný objev psychedelických účinků LSD se v 50. letech 20. stol. stal senzací ve světě vědy. Nikdy předtím se žádná chemická látka nestala takovým příslibem pro tolik oblastí lidských zájmů. Politicky motivovaný zákaz psychedelik v polovině 60. let však znamenal konec všech výzkumů, přičemž toto rozhodnutí úřadů zmařilo pravděpodobně největší příležitost v dějinách medicíny, psychiatrie, psychologie a dalších oborů. Teprve v současné době se znovu rozebíhá oficiální testování LSD, MDMA ad. substancí v terapii emocionálních a psychosomatických poruch. Během padesáti let úředních restrikcí však i nadále probíhala neoficiální terapie, vedená odborníky, jako byl Tajný náčelník. Tento rozhovor přináší shrnutí jeho zásadních dlouholetých zkušeností s přípravou a vedením individuálních i skupinových psychedelických sezení a rovněž jasně ukazuje další možnosti osobnostního rozvoje člověka. Prolog napsal Stanislav Grof, Poctu Jákobovi Ann Shulginová, předmluvu Albert Hofmann. Přeložil Michal Strenk. „V tehdejší ilegalitě bylo nemyslitelné seznámit veřejnost s pozoruhodnými výsledky jeho práce. Je proto chvályhodné, že dnes, devět let po jeho smrti, se jeden z jeho přátel rozhodl zveřejnit podrobnosti o metodologii tohoto neohroženého psychologa. Výsledky jeho práce představují pádný argument v současné diskusi lékařských kruhů, zda opět povolit používání psychedelik v psychoterapeutické praxi.“ – Albert Hofmann (Předmluva) „Jákob tedy zvážil všechna pro a proti a rozhodl se vzepřít zákonu, pokračovat ve své práci s psychedeliky a přijmout osobní zodpovědnost za svoji činnost. Obstál u své „rodiny“, přátel a klientů, jejichž životy od základů změnil. Všichni na něj dnes vzpomínají s velkou láskou a vděčností. Zbývá počkat, jak ho posoudí dějiny. Je bezesporu rozumné dbát na zákony, je-li naším hlavním zájmem osobní bezpečí a pohodlí. Dějiny však ve zpětném pohledu nezřídka hodnotí daleko výše jednotlivce porušující sporné zákony své doby díky prozíravosti a vysokým morálním zásadám než lidi, kteří tyto zákony vydali.“ – Stanislav Grof (Prolog)