Nu se pretează? Nu contează! La noi puteți returna bunurile în 30 de zile
Cu un voucher cadou nu veți da greș. În schimbul voucherului, destinatarul își poate alege orice din oferta noastră.
„Mohl si sáhnout na nebe,“ říká zeť, mnohonásobný reprezentant ČR Vladimír Šmicer, o svém tchánovi Ladislavu Vízkovi. Lidi dřív často chodívali na fotbal, jen aby viděli Láďu Vízka a jeho někdy až pohádkovou hru v útoku. Nastupoval za kdysi mistrovskou Duklu, za reprezentaci, za olympijský výběr. Má bronz z mistrovství Evropy a zlato z olympiády. Pokud by na prahu osmdesátých let vládly dnešní poměry, přestoupil do některého ze slavných evropských klubů a byl by světovou celebritou. Dnes má na kraji Prahy, v Čimicích, hospodu zvanou Kozlovna a lidi ho berou za fotbalového baviče. Kdyby hrál, což v totalitních poměrech zamlada nemohl, za Real Madrid nebo Borussii Dortmund, neměl by teď Kozlovnu, ale spíš nóbl hotely v Karlových Varech. Ale nestěžuje si. Má lidovou restauraci a komentuje fotbal v deníku Sport. A teď napsal knížku. O svém životě, o své hravosti, o poměrech v našem fotbalu a vlastně i o poměrech v téhle zemi. Vízkovo vyprávění provází humor, cinkají v něm medaile z drahého kovu, stejně jako půllitry v jeho Kozlovně, míče padají s pleskotem do sítě a karty pleskají v mariáši... Druhý muž Fotbalové asociace ČR žaluje dnes Vízka proto, že prostě jen napsal, co si opravdu myslí. A Vízek, Láááďa Vízek!, jak kdysi volávali fanoušci, říká: „I kdyby se na mně justice nakonec vyřádila a dala mi ochutnat prohru, tak pro lidi určitě nebudu ,ten odsouzený syčák Vízek?. Pro lidi jsem a budu Láďa. Bavič z Kozlovny a kdysi hráč, co to s míčem fakt uměl.“