Literární dandysmus 19. století ve Francii

Co si představit pod pojmem literární dandysmus? Románové postavy s dandyovskými rysy známé z děl Stendhalových a Balzakových? Nebo typické formy a styly, jakými psali dandyové-spisovatelé Byron, Baudelaire, Musset, Sue, Huysmans či Wilde? A konečně neevokují spojení dandysmu a literatury první teoretické studie snažící se vystihnout povahu dandyů z pera Balzaka, Barbeye d'Aurevillyho a Baudelaira přinášející definice jejich "elegantního života" či odkrývající jejich duchovní rozměr? Na všechny tyto otázky odpovídá ve francouzštině napsaná a vydaná historicko-teoretická práce německé romanistky a historičky literatury K. Beckerové, která sleduje jak povahu původního, mondénního dandysmu, jenž se zrodil v sociálním prostoru anglické společenské smetánky, tak utváření raného francouzského dandysmu literárního i vývoj všech vnějších a vnitřních vazeb těchto dvou poloh. Obě větve dandysmu představuje autorka v mnoha ohledech nově, dokazuje například relativnost vázanosti dandysmu na neomezené finanční zdroje. Nejen objev zevnějšku rafinované jednoduchosti nastolený G. Brummellem, ale především literární dandysmus spojuje s omezenými životními podmínkami, ba nouzí. Dandy-literát se chápe možnosti promítnout svůj typický životní postoj a estetický ideál do literárního díla a tak si také zajistit živobytí. Ostatně jeho dílům vděčí proud dandysmu za své ukotvení, za možnost být permanentním zdrojem reflexe. Přestože dnes nejsou ojedinělé názory, které ukazují na možné reprezentanty "nového dandysmu" 20. i 21. století, autorka patří k těm, kdo se dívají na tuto možnost spíše s rezervou, ve své práci se soustřeďuje na fenomén dandysmu od jeho zrodu na sklonku 18. století až po jeho relativní zánik daný první světovou válkou.