Nu se pretează? Nu contează! La noi puteți returna bunurile în 30 de zile
Cu un voucher cadou nu veți da greș. În schimbul voucherului, destinatarul își poate alege orice din oferta noastră.
30 de zile pentru retur bunuri
Kniha se vrací k některým otázkám, které před více jak půl stoletím formuloval Ralf Dahrendorf. Ten tehdy v práci Homo sociologicus konstatoval, že v základu jednotlivých sociálních věd je vždy obsažena (často jako zamlčený předpoklad) určitá zjednodušená představa o tom, co je člověk. Pokud jde o sociologii, Dahrendorf spojil tuto představu s konceptem „sociální role“, který podrobil rozsáhlé kritice. V první kapitole knihy, nazvané Jedinec a společnost, sledují Jakub Mlynář a Miroslav Paulíček proměny uvažování o lidském jedinci v dějinách sociologického myšlení od jeho počátků do současnosti. Pozornost věnují významným postavám 19. a 20. století (Comte, Marx, Durkheim, Weber, Simmel, Freud, Sorokin, Schütz, Goffman, Berger, Luckmann, Giddens, Bourdieu, Luhmann, Beck, Lipovetsky) s cílem ukázat, jak se v jejich dílech zobrazuje napětí mezi svobodou a determinovaností, egoismem a altruismem, racionalitou a iracionalitou. Druhá kapitola od Marka Německého je zaměřena na vývoj názorů amerického sociologa Talcotta Parsonse. Ze sociologů 20. století to byl především on, kdo teoreticky rozpracoval a do značné šíře rozvinul teoretickou problematiku aktéra a sociálních rolí. Protikladnou alternativu vůči Parsonsovu přístupu představuje soudobá analytická sociologie (Hedström, Boudon, Lindenberg, Kroneberg), kterou ve třetí kapitole představuje Tomáš Diviák. Čtvrtá kapitola od Jiřího Šubrta se vrací k pojmu sociální role; je v ní nastíněna historie toho, jakým způsobem byl daný koncept v sociologickém myšlení chápán, na jaké teoretické koncepce se vázal a jaké otázky vyvolával. Téma sociálních rolí bylo v průběhu 70. let 20. století odsunuto stranou a pozornost tehdejších sociologů se obrátila k problematice aktérství. J. Šubrt ukazuje, že i přes tento posun je užitečné se k pojmu sociální role vrátit, neboť může být klíčovým pro řešení protikladu mezi sociologickým individualismem a holismem. Poslední kapitola Namísto závěru se vrací k základní otázce, která prolíná všemi probíranými tématy a týká se vztahu jedince a společnosti. Podkladem pro kritické zkoumání se zde stává koncepce P. L. Bergera a T. Luckmanna, jíž je obecně přisuzována schopnost tuto otázku řešit v rámci konstruktivistického výkladového modelu. Pro J. Šubrta se kritická diskuse s Bergerovým a Luckmannovým přístupem stává v závěru knihy odrazovým můstkem pro pokus o nastínění nové koncepce aktéra, která vychází z propojení Durkheimových a Parsonsových inspirativních idejí. Co to je, když se řekne „homo sociologicus“? Dokáže soudobá sociologie zachytit lidské jedince a jejich jednání uspokojivým způsobem? Co rozhoduje o našem jednání – naše vlastní zájmy, anebo něco jiného? Umí současná sociologie uspokojivě vysvětlit vztah jedince a společnosti? Proč má smysl se vracet k odborné literatuře staré několik desítek let? Je koncept sociálních rolí dobrý jen na to, aby se o něm psalo v učebnicích základů sociologie?