Edmund Husserl a česká filosofie

Soubor předkládaných studií vznikal při práci na projektu "Výzkum historie a kultury Moravy", který na léta 1998-2003 pod označením MSM 152100017 přiznalo Ministerstvo školství a tělovýchovy Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Součástí výzkumu byla i analýza vztahů české filosofie k fenomenologii. Volba tohoto tématu nebyla náhodná. Edmund Husserl, zakladatel fenomenologie, je prostějovský rodák a vinou mnoha historických událostí (německé okupace a komunistické totality) neměl prostějovský a olomoucký region prakticky od Husserlovy smrti v roce 1938 možnost se ke svému slavnému rodákovi hlásit a využít této skutečnosti k mezinárodním kontaktům. Projekt výzkumu proto počítal s tím, že kromě analýz filosofických problémů, jež se tohoto tématu týkají, se získané prostředky použijí i na významný praktický počin - uspořádání velké mezinárodní konference v Prostějově a v Olomouci, ostatně v duchu původního záměru, který si jako jeden z úkolů zvolil prezentaci Moravy jako euroregionu s historickými a duchovními, ale i společenskými a politickými dosahy. Konference se uskutečnila ve dnech 14.-19. listopadu 2000 za účasti badatelů z více než 20 zemí a její výsledky jsou zachyceny ve sborníku, který vyšel v Nakladatelství Olomouc v roce 2003. Podrobnější informace o průběhu konference a o jejím ohlasu lze nalézt v úvodních textech uvedeného sborníku. Tato knížka tedy představuje výsledek těch aktivit v rámci výzkumného projektu, které byly zaměřeny více badatelsky. Je rozvržena do tří částí. V první z nich předkládám studii o přímých kontaktech Edmunda Husserla s českými filosofy a mysliteli. Sleduje osobní rovinu těchto kontaktů a klade si otázku, co Husserl mohl, ale i chtěl znát z českých duchovních tradic a kulturní současnosti a jaké vazby na místo svého původu hledal. V druhé části práce je publikován překlad Husserlových dopisů Patočkovi s poznámkami, které mají objasnit některé méně známé souvislosti, na něž je v textech dopisů poukazováno. Ve třetí části jsem se pokusil o souhrnný přehled ohlasu fenomenologie v české filosofii. Protože jde, pokud se nemýlím, v tomto rozsahu o první podnik toho druhu (čímž se nechci domáhat průkopnických zásluh, jen poukázat na obtíže výchozí pozice), nekladu si ještě za cíl předložit systematický a kritický dokument. Práce se nicméně pokouší sloučit historické hledisko se systematickým a tam, kde je to podle mého názoru možné, třídí výklad do tématických okruhů, aby se alespoň v hrubých obrysech a jako námět k dalším analýzám ukázalo, co si česká filosofie z fenomenologie dokázala vzít a jaké konkrétní problémy s její pomocí řešila. Koncepce přehledu je dána i mým zájmem všimnout si především fenomenologicky uvažujících myslitelů, a jen okrajově těch, kteří - sami na jiných pozicích - se o fenomenologii pouze zmiňují. Uznávám, že na některých místech je výklad strohý a rovná se jen dokumentárnímu záznamu vývoje či stavu myšlení sledovaného autora. Hlubší analýzy a kritická práce musí být nutně dalším cílem. Stopy fenomenologie v české filosofii jsem sledoval už před časem v malé studii (Jan Patočka a ohlas fenomenologie v české filosofii. Vydavatelství UP Olomouc, 1995). Některé použité pasáže byly ovšem pro předkládanou práci přepracovány a celek byl podstatně rozšířen. Materiály i klid k práci jsem - rovněž díky grantovým prostředkům - získal mj. i na dvou studijních pobytech, a to v belgické Lovani v roce 1999 a v německém Freiburgu v roce 2001.