Domeček na Vesuvu

Domeček na Vesuvu je romantický milostný příběh, čerpající z velké části ze života jeho autorky. Ludmila Vaňková je známá především jako spisovatelka historických románů. V tomto pro ni netradičním díle však zobrazila hlavní hrdinku Jarmilu, jejíž příběh v mnohém připomíná část jejího vlastního života. Vysokoškolačka Jarmila je z politických důvodů propuštěna ze zaměstnání, které odpovídá jejíkvalifikaci a najde si práci jako signalistka u dráhy. Ve venkovské stanici poznává svéráznéželezničářské prostředí, seznamuje se s lidmi, kteří železnicí žijí tělem i duší. Jarmila tady nachází přátelství i lásku.V novém zaměstnání je nucena rezignovat na své vzdělání, ale svou práci na železnici si brzy zamiluje. Touží však, vrátit ke své původní práci v reklamě. Osud hlavní hrdinky Jarmily i dalších obyvatel železničářské vesnice v celém příběhu ovlivňuje nejen láska a přátelství, ale i nevěra a žárlivost, která je hnacím motorem dalších událostí Jarmilina života. Sama Ludmila Vaňková byla nucena v sedmdesátých letech opustit z politických důvodů svou práciv nakladatelství a pracovala několik let v železniční stanici Karlštejn. Jak sama píše: "....můj příběh se odehrává na neexistující trati v neexistující stanici mezi zcela smyšlenými postavami a mé domovské stanice se dotýká jen do té míry, jako kterékoli jiné. Přesto by nikdy nevznikl, nebýt jí." Ludmila Vaňková v tomto románu dokázala, že není jen vynikající spisovatelkou a překladatelkou historických románů, ale že dokáže zpracovat stejně dobře i téma současných lidí s jejich touhami, problémy i mnohdy komplikovanými vztahy. Příběh Jarmily je nejen milostným románem, ale i výpovědí o době komunistické diktatury, kdy člověkmohl dělat jen to, co mu bylo dovoleno. Jarmilina kariéra je zničena ve jménu komunistické ideologie,v níž inteligence a schopnosti jsou na žebříčku hodnot mnohem níž, než polické názory.